Aron Demetz

Básník postav

Díla sochaře Arona Demetze komunikují jemnějším způsobem. Proto stojí na začátku jeho postav slovo.

Na každého, kdo vstoupí do ateliéru umělce Arona Demetze, spočine mnoho párů očí. V prostorné hale stojí mezi naskládanými kmeny a obrovskými kořeny lidem se podobající postavy v životní velikosti, vyrobené ze dřeva, bronzu, sádry, zalité pryskyřicí, zuhelnatělé nebo divoce roztřepené. Uprostřed toho všeho pracuje Aron Demetz na nové soše. Krátkými a přesnými tahy špachtle modeluje bílou sádrovou hmotu kolem dřeva černého jako uhel. Skoro to vypadá, jako by bílá postava měla chránit křehkou a ohořelou dřevěnou bustu.

Aron Demetz stojí v čele mezinárodní sochařské scény. Pro práci upřednostňuje svoji domovinu – údolí Val Gardena v Jižním Tyrolsku. Inspirují ho mohutné dolomitské masivy, které má na dosah? Aron Demetz váhavě kroutí hlavou: „Nevědomky v tom určitě hraje roli krajina. Hory tady ve Val Gardeně jsou prostě tvary a sochy, které stojí na vlastních nohou.“ Jak by se měl jako umělec této krajině vzepřít?

„Když vyjdu ven, vše, co udělám, už vlastně nedává žádný smysl. Venku je to všechno tak silné, což vás sžírá, protože se tomu jako umělec nemůžete nikdy vyrovnat. Raději jsem ve svém vlastním prostoru a ve svém malém světě, a pak moje umění nabývá smyslu a významu,“ říká Aron. A pak je tu samozřejmě dřevořezbářská tradice ve Val Gardeně, dodává zdrženlivý umělec: „V každém druhém domě bývala řezbářská dílna, člověk se učí od mala.“

V údolí božích řezbářů

Díky staleté tradici dřevořezbářství, zejména v oblasti sakrálního umění, získala Val Gardena přezdívku„údolí božích řezbářů“. Aron Demetz navštěvoval odbornou sochařskou školu ve Val Gardeně. Vyřezal nespočet postav Krista a madon, jak sám říká: „Avšak v určitém okamžiku jsem dospěl do bodu, kdy jsem se musel rozhodnout, jakým směrem se chci vydat. Naučil jsem se techniku a také jsem nechtěl a nepotřeboval zapírat své kořeny, protože práce se dřevem se mi líbila.“ Vědomě se rozhodl pro umění a hledal cestu, která by mu připadala správná: „Tím jsem si otevřel další dveře, i když nakonec mluvíme o tom samém, byť to sdělujeme jinak.“

Lidská postava v centru pozornosti

Demetz si rychle našel svůj způsob komunikace, jak říká: „Postava mi byla vždy blízká. Nebylo to tak snadné, protože jste tím okamžitě zatlačeni do této jedné kategorie figurativnosti, což může mít i nevýhody. Ale vždycky jsem na tom trval, protože postava pro mě byla důležitá.“ Toho se držel, když nastoupil na Akademii výtvarných umění v Norimberku a figurativní umění se zdálo býti pasé, zdůrazňuje umělec: „Na akademii nás ani nebrali jako třídu. Teprve po roce 2001 přišla opět vlna figurativnosti a postava byla znovu více respektována.“

To, co činí umění Arona Demetze tak výjimečným, je jemná komunikace mezi jeho postavami a divákem. Díla tohoto zdrženlivého umělce jsou žádána na mezinárodním poli. Jeho to však nechává v klidu. Skromně říká: „Zkusil jsem, jak postava pracuje s myšlenkou, aby obojí fungovalo dohromady. Je tu několik prvků, které musíte propojit, to je vždycky napínavé a to se mi líbí.“