Umělecké a ostatní řemesla z Jižního Tyrolska

Historie paličkování začíná v Jižním Tyrolsku v roce 1893 v údolí Ahrntal, když došlo k zavření dolu na těžbu mědi v Prettau/Predoi. V této kritické situaci přišly ženy dotčených rodin s nápadem, že by z paličkování mohly udělat regulérní povolání. Tři nadané paličkářky odešly do Vídně, aby se tam vyučily. V roce 1894 byla otevřena škola paličkování v Prettau. Již brzy patřila císařsko-královská společnost mezi stálé zákazníky vynalézavých paličkářek z údolí Ahrntal.

Po první světové válce se Jižní Tyrolsko oddělilo od Rakouska a tím i od Čech, odkud proudily dodávky materiálu k paličkování. K obnovení paličkářství došlo až ve 30. letech minulého století, kdy se začaly používat nitě z Milána. 

Od vedlejšího zdroje příjmů sedláků a sedlářů k uznávanému povolání s 5letou výuční dobou. Vyšívání pavím brkem se dnes v Jižním Tyrolsku věnuje půltucet řemeslníků. Centrem je údolí Sarntal ležící severně od Bolzana. Bílá brka pocházejí z ocasních per pavích samců. Ta se rozštípou na drobné proužky a částečně nabarví. Těmito úzkými, lesklými proužky se pak podle šablony vyšívá většinou černá kůže. Vedle tradičních ornamentů jsou oblíbenými motivy monogramy, znaky a jména na tradičních částech krojů, náprsních taškách a kabelkách. 

Tyrolská a Černohnědá horská ovce, jakož i ovce  Villnösser Brillenschaf dávají stejně jako dříve kvalitní vlnu. Z vyprané, vyčesané a spředené vlny vyrábějí umělecké tkalcovny známý loden, tj. hustá vlnařská tkanina. Tato tkanina se nejprve při plstění ošetří teplou vodou a mýdlem a pak se mechanickým tlakem při valchování spojí v pevnou látku. K plášti z lodenu patří „Sarner Jangger“, tj. krojová kazajka z údolí Sarntal, která je velmi těsně upletená, takže dobře drží teplo. Jejím charakteristickým prvkem je záložka v kontrastní barvě a knoflíky z jeleního parohu.

Kdo nosí jihotyrolský kroj, ten má k němu i padnoucí sváteční boty. K jejich výrobě je zapotřebí spousta jednotlivých kroků a všechny se provádějí výhradně ručně.Každé údolí má svoji vlastní podobu tradiční obuvi, která se ještě dnes vyrábí podle starých předloh. Ať je zdobena výšivkou pavím brkem, olemována červeným sametovým pruhem nebo barevnými prýmky: Obuv padnoucí ke kroji je u nás nošena s hrdostí a je řádně opečovávána. Jihotyrolští ševci jsou vedle výroby obuvi ke kroji vytížení minimálně stejnou měrou i opravami prochozené turistické a horolezecké obuvi. 

Až když kus železa nebo bronzu začne při vysoké teplotě žhnout, lze ho zpracovávat těžkými nebo zcela lehkými údery kladiva. Stejně tak mosaz a měď, které však lze kovat i za studena. Tradiční jihotyrolští umělečtí kováři vytvářejí většinu svých dekorativních nebo umělecky provedených předmětů každodenní potřeby podle vlastních návrhů. Tak na téměř každé budově v Jižním Tyrolsku můžete vidět kus kovářského umění. Rafinované brány, extravagantní zábradlí balkonů a schodišť, dekorativní předměty, mříže nebo speciální těla světel zdobí kostely, zámky a hrady.

Není divů, že v Bolzanu je ulice Bednářská (Bindergasse), neboť dříve zde sídlili jihotyrolští bednáři. Na počátku 20. století se zboží přepravovalo hlavně v sudech. Další zájem o jejich výrobky přinesl trvale udržitelný rozmach jihotyrolského vinařství, které od roku 1980 zahrnuje bednáře spoustou zakázek. Výsadba vína na vhodných místech, redukce výnosů ve prospěch kvality a moderní sklepní technika přinesly velký posun v kvalitě vín – a pro skladování ušlechtilého moku se před průmyslově vyráběnými sudy dává i nadále přednost ručně vyráběným dubový sudům.