Seznamte se nyní s Elenou Walch

Vinné dámy

Před více než 30 lety se Elena Walch stala první a na dlouhou dobu i jedinou jihotyrolskou vinařkou, Nyní se do podniku zapojují její dcery Julie a Karoline. Rozhovor mezi generacemi.

Elena Walch byla původně architektkou. V roce 1985 začala jako první žena v Jižním Tyrolsku dělat víno. Jako člověk přicházející zvenčí dělala mnoho věcí jinak než tehdejší jihotyrolští vinaři: hrozny ze svých vinohradů Castel Ringberg a Kastelaz začala zpracovávat odděleně a vyrábět vína s terroir, vyklučila klasickou odrůdu révy Vernatsch a nahradila ji jinými, moderními odrůdami, rozhodla se vědomě pro nižší výnos, aby získala vyšší kvalitu hroznů.

Mnoho jejich kolegů vinařů o tom zpočátku pochybovalo. Že bylo Elenino rozhodnutí správné, brzy ukázaly mezinárodní výsledky. Vinařství Eleny Walch patří dlouhodobě mezi elitu italské vinařské scény. Od roku 2013 pracují v podniku své matky i Eleniny dcery Julia a Karoline. Jaké to bylo pro Elenu Walch před 30 lety být jedinou ženou v toto mužském světě a co čeká její dcery? K rozhovoru jsme se sešli na zámku Ringberg v Kalternu.

Dvě generace vinařek: Elena Walch a její dcery ve vlastním vinařství.

Nové cesty

Paní Walch, když jste začínala s vinařstvím, přišla jste do tohoto oboru zvenčí a celou řadu věcí začala dělat jinak, než jaká byla tradice po celou řadu generací. Jaké to bylo na začátku?

Elena: Na začátku to byla dřina, ale snažila jsem se do toho dostat a najít si vlastní cestu. Moje dcery jsou na tom dnes mnohem lépe, protože mají vinařské vzdělání. Jako architekta jsem měla logické vnímání světa kolem sebe a samozřejmě mi také pomohli lidé v mém okolí. Můj manžel je z rodiny, která vinaří již celé generace, a od nich jsem měla plnou podporu. Ale ano, určovala jsem pravidla. A při tom jsem byla tvrdohlavá a neoblomná.

Průkopnice v Jižním Tyrolsku

Karoline: Hlavně jsi ale jako outsider přinesla nové nápady, například myšlenku terroir, a tady je třeba říct, že jsi v tomto směru byla průkopnicí v Jižním Tyrolsku, když jsi řekla: člověk by měl ve vinohradu dělat něco jiného, důležitý je původ, jedinečnost polohy...

Elena: Je přeci škoda nevědět, odkud víno pochází?! Musela jsem pak přesvědčit svého manžela k velké investici. Řekla jsem mu: „Podívej se, máme tyhle krásné vinice, které ale nejsou ve špičkové oblasti. Dej mi je a já se do toho pustím! Možná bylo i štěstí, že jsem přišla zvenčí a že to pro mě bylo nové, až pohádkové – vinařství se zámkem uprostřed. Měla jsem pocit, že je to třeba hýčkat a nosit na rukou. Dříve se všechny hrozny zpracovávaly dohromady. Řekla jsem si, hrozny ze zámku Ringberg musí být zpracovány zvlášť a hrozny z viniční tratě Kastelaz se musí také zpracovat zvlášť.

ivo corra' fotografo

Odkud je to víno?

Původ vína se stává pro jeho konzumenty stále důležitější, že?

Karoline: Ano, to je pravda. Pro naše rodinné vinařství se to od začátku stalo důležitým krédem. Abychom ukázaly, jak opravdu exkluzivní jsou vína z určité polohy, máme dvě viniční trati pro klasifikaci garance původu, a sice Castel Ringberg a Kastelaz

Julia: Milovníci vína dnes chtějí vědět, odkud víno pochází, a to zejména u kvalitních vín. Proto přichází myšlenka polohy neboli terroir, aby se řeklo: tohle je moje nejlepší vinice, ze které vyrábím své nejlepší víno. Proto je jen určitý počet láhví s tímto vínem, neboť daná vinice má přirozeně svoje limity. Registrování viničních tratí se v Jižním Tyrolsku v posledních letech velmi rozšířilo.

Karoline: Jižní Tyrolsko jako vinařská země se stává pro lidi stále větším pojmem. V Itálii jsme aktuálně nejžádanějším regionem, zejména co se bílého vína týče. Člověk nesmí zapomenout, že jako vinařská oblast jsme nejmenší oblastí v celé Itálii, produkujeme méně než jedno procento z celkové italské produkce vína – takže prakticky nic! Když pak v Texasu potkám someliéra, který je fanouškem jihotyrolských vín, tak pak už můžeme být hrdí, ne?

ivo corra' fotografo

Velké stopy

Karoline, Julie, Vaše matka pracovala řadu let a dosáhla mezinárodního úspěchu, který vám teď v podstatě předává. Není to pro Vás jistý druh břemena?

Julia: Kdepak, vůbec ne, myslím, že jsme se od mámy naučily, jak to dělat.

Elena: Tak to jsem ráda, že to slyším! (směje se)

Julia: Ano, jak se prosadit a jít si svou cestou. V Německu například stále ještě od gastronomů slýchám: „Ano, paní Walch tady před 25 lety jednou byla, velice dobře si na to vzpomínám.“ Je to v podstatě šílené, ale naše mám byla jednou z prvních, která začala obcházet restaurace.

Karoline: Ano, lidé si ji pamatují, v dobrém i špatném, její tvrdohlavost šla některým lidem dost na nervy...

Elena (směje se): Prostě jsem neodešla, dokud se mnou neochutnali mé víno. Pro mě bylo důležité vědět, jak si stojím se svým výrobkem.

Karoline: Věřím, že tenkrát z toho byli lidi i trochu perplex, když jim v tomto mužském světě najednou zaklepala na dveře žena...

ivo corra' fotografo

Elena Walch dává jihotyrolským vínům ženský prvek

A tím se dostáváme k našemu tématu: Tehdy jste byla první jihotyrolskou vinařkou a vůbec jednou z mála žen v tomto oboru. Jaké to pro Vás bylo?

Elena: Zpočátku se na mě koukali skepticky a ptali se: A kde je Váš muž? Na to jsme jim odpovídala: To jsou moje vlastní vína, za nimi stojím já. Nakonec jsem to vnímala jako výzvu a také se mi líbilo být jedinou ženou mezi těmi všemi muži. Po počáteční skepsi se mi dostalo velice dobrého přijetí. To, že jsem žena, by se už vůbec nemělo stávat tolik středem pozornost. Myslím, že to, na čem záleží, je kvalita. Jestli je víno od ženy nebo do muže, je úplně jedno. Kromě toho zaměstnávám také enologa, který to víno dělá. Já, respektive teď už holky, mu řeknou, co je pro nás na vínu důležité nebo jaký pocit by měl člověk z vína mít, a on se to pak snaží interpretovat. Možná prodeji pomohlo, že jsem žena, protože ženy komunikují více emocionálně, kdežto muži jsou mnohem více technicky zaměření. A víno je přeci jen produkt, které má mnohem více co do činění s pocity a požitkem, než se šroubky.

Proč povrch není všechno

Julie, Karoline, k jakým změnám došlo od Vašeho nástupu do vinařství?

Karoline: No, vstupujeme sice do jakoby „již hotového hnízda“, ale samozřejmě se ptáme samy sebe, co by člověk mohl ještě zlepšit? Myslím, že právě ohledně vína je stále mnoho věcí, které se mohou udělat. Například trvale udržitelné postupy práce ve vinicích. Musíme se dívat mnohem hlouběji do půdy, až tam, kde jsou kořeny. V nové kvasírně pracujeme s gravitací a máme zde mnoho malých tanků pro vína z jednotlivých částí vinic, takže můžeme i flexibilněji reagovat na daný ročník.

Julia: Vína jsou vynikající. Ale měla by být stále lepší. V současnosti jdeme s vinicemi do výšky 1000 m n. m. Je třeba hodně zkoumání i s ohledem na změnu klimatu. Když zřizujete vinice odděleně, pak samozřejmě vidíte, jak se vinice časem mění, kam směřuje a co je třeba změnit.

ivo corra' fotografo

Příští generace

Eleno, vypadá to, že Vaše dcery to mají všechno pěkně pod kontrolou. Co cítíte, když vidíte, že Vaše dcery sice pokračují ve Vaší práci, ale svým vlastním stylem?

Elena: Musím říct, že holky jsou velice klidné a vyrovnané. Já byla pořád nervózní.

Karoline: Myslím, že dnešní práce je jiná než tenkrát, když máma začínala. Budovala to od nuly. My musíme to, co se podařilo vybudovat, dále úspěšně rozvíjet, s našimi vlastní akcenty.

Elena: Od samého začátku bylo mým cílem vyrábět vína pro milovníky vín, kteří hledají něco zvláštního, bez ohledu na to, kde se nacházejí. Dnes vidím, že mě už není potřeba. Ohlédnutí zpět mě naplňuje hrdostí a radostí, ale věřím, že našemu podniku se nemohlo stát nic lepšího, než když do něho vstoupily následovnice, které mají o práci zájem a dělá jim radost. Musím říct, že holky to dělají opravdu dobře.