Mistr světa v bodypaintingu

„Dříve se mi často stávalo, že část těla jako by zmizela v okolí. Chtěl jsme ho nechat zmizet celé,“ vysvětluje své nutkání, které ho přivedlo k bodypaintingu na způsob kamufláže. Teď sedím uprostřed louky před horským jezerem několik metrů od Johanesse. Pozoruji ho a nepřímo i jeho nahý model. Stojí před ním a chvěje se. Je chladno. Na druhé straně jezera je ještě sníh. Vítr mi profukuje svetr a rozcuchává Johannesovi vlasy i přesto, že je má stažené bílou gumičkou. Vedle něho leží jeho barvy. Štětce vyrovnal do trávy, protože vlastní malování musí odsýpat. Přistupuje k modelu, provede několik tahů štětcem na její hrudi a pak ustoupí několik kroků zpět. Tah za tahem se model začíná podobat přírodě. Ano, příroda – to je další jeho vášeň, jak říká.

Model stojí nehybně, ještě se ale lehce chvěje. S rukama od barvy sáhne Johannes po foťáku. Je třeba jednat rychle. Než připluje další mrak a odraz vodní hladiny se změní, zbývá jen několik málo minut. A pak slyším jen tiché „cvak“.

Model splynul s dechberoucím panoramatem. Johannes má naprostou pravdu: aby člověk viděl něco zvláštního, musí se pozorně dívat. „Moje aktuální povolání spojuje v sobě vše, co jsem si od života představoval“, říká Johannes a působí přitom spokojeně. Na začátku nevěděl, co si se svými vášněmi a talenty počít. Nyní ale vidí, že se jeho život poskládal kousek po kousku do jednoho velkého komplexního díla. Je to jako pestrobarevná skládačka, která snad jednoho dne do sebe perfektně zapadne jako jeho umělecká díla, u kterých už nevidíme, kde končí člověk a kde začíná příroda.