Alexander Holzner je řezník, který se zasazuje o porážky bez stresování zvířat.
Hodí se tento vážný pohled a uvážlivá mluva k řezníkovi? Alexander Holzner, který se řezníkem vyučil v mládí a provozoval toto řemeslo až do důchodu, bourá celou řadu klišé. Na stoličce za ním je položená otevřená knížka „Tiere denken“ (Zvířata myslí) od filozofa Richarda Davida Prechta. Kniha, která se zabývá právy zvířat a správným zacházením se zvířaty.
„Necítil jsem se přitom dobře,“ říká Holzner, když se ho ptám na hlavní náplň jeho práce. Jednoho dne si on, syn, který pokračoval v rodinném podniku, uvědomil, že takhle už dál nemůže. Pro realizaci své koncepce hledal od samého začátku vědeckou podporu u veterinářů. Dnes je považován ze jednoho z prvních řezníků, který začal provádět porážky bez stresování zvířat. Jateční řezník přitom jezdí přímo na statek, kde zvíře určené na porážku, žije. Není to přitom žádná soukromá porážka nepodléhající dozoru, nýbrž jde o řádnou porážku v souladu se všemi předpisy EU, ať už se týkají ochrany zvířat, ochrany pracovníků, hygieny nebo odbornosti.
Aby se všechno podařilo, musí být všechny dané postupy přesně dodrženy. Několik dní před porážkou přiveze Alexander Holzner na příslušný statek speciální fixační klec, ve které má zvíře krmení, aby si na ni mohlo zvyknout. V den porážky je zvíře opět vlákáno do této klece a po uspání je přesunuto do přistaveného přívěsu. Zvíře zpravidla netuší, co ho čeká.
Na rozdíl od běžných porážek – ani nemluvě o zdlouhavém a o často vysilujícím převozu živých zvířat. Stres a strach, které to ve zvířatech vzbuzuje, je patrný i laikovi.
Na co se koukáte, když kupujete maso?
Pro mě je důležité, jak bylo se zvířetem zacházeno. Zemědělci, kteří nás zásobují, jsou proto povinni dodržovat rozsáhlý koncept ekologického chovu, počínaje krmivem a konče volným výběhem. Je třeba si uvědomit, že se staráme o živého tvora, který vnímá a cítí.
Co kladete svým zákazníkům na srdce?
Respekt k masu znamená také zpracovat všechny kusy masa. Zde je nutná informovanost spotřebitelů. Není totiž jen rumpsteak. Existuje mnoho jiných, velice chutných částí jako jazyk, srdce nebo játra.
Text: Teseo La Marca
Fotografie: Armin Huber
